Japonsko - Tsukiyono

Japonská zvídavost je všeobecně známá. Přes značnou vzdálenost ve smyslu geografickém i kulturním patří k jejím objektům i naše země. Olšava byla pozvána představiteli města Tsukiyono k prezentaci moravské lidové kultury.

Tsukiyono leží na ostrově Honšú asi 150 km jižně od Tokia. Tamní podnikatel Yoshihiro Kurata se v něm rozhodl vybudovat malý český pivovar, jehož výrobu zde zaváděl nefalšovaný sládek "od Fleků". Součástí minipivovaru je také restaurace " Dobrý den". Při otevření tohoto objektu jsme se měli stát garantem autentičnosti a významnosti celé akce. Tím nechci Olšavu nijak přeceňovat, rozhodně však stojí za zmínku skutečnost, že zahraniční návštěvy nejsou v Tsukiyono záležitostí právě všední. Vlídně se nás ujali i další obyvatelé Tsukiyono, především městští radní, kteří aktivity pana Kutaty dále rozšiřují na úroveň obcí a svou činnost zaměřují na oboustranné výměnné pobyty, doposud na poli kultury a školství. S upřímným potěšením jsme se jim za jejich přátelské chování revanšovali našimi vystoupeními. Dvě z nich proběhla u příležitosti zahájení provozu nového kulturního centra, architektonicky a technicky skvěle řešeného. V onu slavnostní neděli se za námi přijel podívat i český velvyslanec v Japonsku Josef Havlas.

Vzorně seřazení školáciVystupovali jsme také v místní škole - a nechápavě pohlíželi na děti, oděné do uniforem, usazené na zemi v jednotné poloze, přesně zarovnané, stoprocentně tiché a zcela prosté srdečných reakcí. Ano, tleskaly, ale jejich obličeje nenaznačovali sebemenší citová hnutí. Při odchodu ze školy jsme potkávali "úplně jiné děti". Vesele po nás pokukovaly, usmívaly se a mávaly. Tehdy jsme si uvědomili sílu japonské disciplíny.

V dalším textu vás ušetřím výkladu k charakteru olšavského repertoáru a raději se zaměřím na "exotické momenty", jež nás očekávaly na každém kroku.

Jídlo představolalo pro mnohé poměrně tvrdý oříšek ( především pro naše dívky ). V Japonsku se servíruje na řadě talířků a mističek různých velikostí, materiálů a barev. Co bylo obsahem všech těch nádob? Často ryby ( většinou syrové ) v různých úpravách, nakládaná zelenina pestrých barev. Vše se podle chuti může namočit v misce se sojovou omáčkou. Šanci zasytit se nám však poskytla všudepřítomná rýže. ( patent na knedlíky zatím od nás nemají). Typické japonské jídlo suši, což jsou válečky z uvařené rýže s plátky syrových mořských "potvor" na povrchu, někteří uvítali jiní zkusili alternativní bramborák podle českého receptu - japonci se učí velmi rychle.

Veselé sportovní vyžití nás čekalo v areálu, kde se to jen hemžilo překvapivými atrakcemi. Mnohé se ani nedají slovy popsat, takže jen pro představu - čtyřkolo, motokára uváděná v pohyb roztahováním a přibližováním nohou, kolo poháněné kmitáním rukou nahoru a dolů, skákání na pružině,..... Projeli jsme se v autíčkách na plyn, na horské - ovšem šlapací dráze, pánové se vydováděli na motorkách v terénu.

Projeli jsme se rychlovlakem SHINKANZEN. Jeho pohyb připomínal startující letadlo, za 17 minut jízdy jsme urazili něco málo pod 60 kilometrů. Přehnané zprávy o tom, že v Japonsku jezdí vlaky včas se ukázaly jako nepravdivé protože náš spoj měl při příjezdu zpoždění 90 sekund.

Naše spokojenost byla bezpochyby cílem všech organizátorů pobytu. Zvládli ho na 100%. Snad jsme i my potěšili písněmi a tanci přátele z Tsukiyona - jsou to lidé, pro které bychom vytančili duši!

Mgr. Jitka Málková, Radek Všetečka